Missa Brevis, Op. 4

Hudební věty

1. Kýrie
2. Gloria
3. Credo
4. Sanctus
5. Agnus Dei

Slovo autora

Rok 2020 byl pro mnoho lidí zlomový, pro mne obzvlášť. Na začátku roku jsem měl úspěšnou premiéru Vodníka. Můj život se ale také velmi točil okolo mých dvou škol, které jsem v té době studoval a to ČVUT a konzervatoř. Velmi jsem se tehdy rozhodoval mezi studiem konzervatoře a elektrotechnické fakulty. Chtěl jsem si tehdy dát krátkou pauzu od studia a proto jsem požádal o přerušení studia na ČVUT. A den poté, kdy mi přišlo rozhodnutí o přerušení, přišla pandemie koronaviru a první lockdown. Život se z ničeho nic zastavil.

Vznik a inspirace

Asi jsem tuhle stopku potřeboval. Lockdown byl pro mne příležitost zrevidovat svůj dosavadní život. Kromě studijního života se jednalo především o ten soukromý. Hlavou se mi honily různé otázky. A tak jsem na popud svého profesora začal psát mši s názvem „Mše k Duchu svatém v čase velké potřeby“. A jednoho rána ze zrodilo Kýrie a velice záhy poté Sanctus. Prvního dubna jsem při večerní procházce ve studeněvských polích poprvé zaslechl Gloria. Během nadcházejících lockdownových Velikonoc jsem na Velký Pátek navštívil s rodinou Lidice, tam se zrodilo Agnus Dei. Vítězné „Dona nobis pacem“ pak spatřilo světlo světa na Neděli Vzkříšení. Největším oříškem bylo Credo, konkrétně jeho střední část. Ta si dávala docela na čas. Já se mezitím přesunul na svůj byt do Prahy, který byl tehdy na Malé Straně. A jednou poté, co jsem byl venku s kamarádkou, jsem jel tramvají linky 22 z Kubánského náměstí na Hellichovu. A v tom jsem zaslechl Crucifixus. Po několika probdělých nocích a hraní u varhan, spatřila mše denní světlo dne 9. května.

Premiéra

S premiérou byly docela problémy. Původně se měla uskutečnit na Slavnost Seslání Ducha svatého v kostele sv. Jiljí. Jelikož byl lockdown, rozhodli se bratři dominikáni premiéru zrušit. Tehdy jsem dostal nabídku, abych dělal varhaníka v kostele sv. Benedikta v právě vznikajícím klášteře Fortna. Začal jsem tedy dávat dohromady sbor z různých kamarádů z konzervatoře. Nastudování se ujal můj spolužák a dobrý kamarád Lukáš Koudelka. Sóla pak zazpívali: Eliška Minářová (soprán), Anka Králová (alt), Vladimír John (tenor) a Pavel Kšica (bas). Ve sboru dále účinkovali: Kristýna Vančurová, Marie Štefanová, Anna Harigelová, Eliška Mádlová, Veronika Tůmová, Jolanta Lipková, Michael Housa, Jan Venclík, Albert Prachovský, Benjamin Lajda, Vladimír Šmejkal a Jakub Dašek. Varhanního partu jsem se ujal já sám. Název jsem z praktických důvodů upravil na Missa brevis, aby se mše dala provozovat častěji než jen jednou za rok. Premiéra tedy proběhla při liturgii Slavnosti seslání ducha svatého na Fortně.

O čem je skladba

V Kýrie uslyšíme hlavní motiv skladby, který symbolizuje modlitbu. Modlitbu za divnou situaci, která nastala ve světě a v mém tehdejším životě. Gloria je pak vyjádřením vděčnosti. Vděčnosti Hospodinu za stvoření a za to, že jsem na této zemi. Ve střední části „Domine Deus, Rex caelestis“ můžeme slyšet vánoční motiv andělů, kteří zpívají nad Betlémem. Credo je pak „malým příběhem“ v příběhu velkém. Na začátku slyšíme ústřední motiv, který zaznívá v dur. Je to připomínka toho, že Bůh bere naše starosti a přetváří je do jiné podoby. Původní motiv je zde ale stále přítomný. Závažná prosba se přetváří do ukřižování Krista na kříži. A když už se zdá, že je vše ztracené, zaznívá vítězný motiv „Et ressurexit, tertia die…“. Věta Sanctus pak symbolizuje čistou radost z Kristova vítězství nad smrtí. Vzhledem k reformám druhého vatikánského koncilu jsem spojil části Sanctus a Benedictus. V poslední části Agnus Dei se opět vracíme k úvodnímu motivu. Tento motiv zde znázorňuje prosbu za milosrdenství. A po třetím zvolání „Agnus Dei“ se atmosféra mění. To značí Boha, který se smilovává a ukazuje člověku cestu k novému začátku.

Úprava pro komorní orchestr

Jak šel čas, tak se z tohoto díla stala asi má nejhranější skladba. Pro účely hraní na svatbách jsem vybral Gloria, Sanctus a Agnus Dei a přepsal je pro soprán a varhany. Poté, co se stal Lukáš Koudelka sbormistrem Břevnovského chrámového sboru, zařadil tuto skladbu do jejich repertoáru. Lukáš mě pak poprosil, abych pro závěrečné vystoupení sboru napsal úpravu pro komorní orchestr. Myšlenky na tuto úpravu jsem měl však dřív. Záhy po premiéře jsem totiž napsal nikdy neuvedenou úpravu pro symfonický orchestr. Spojil jsem tedy to nejlepší z varhanní verze a ze symfonické úpravy a přidal k tomu něco málo nového. Premiéra komorní verze proběhla na Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v bazilice sv. Markéty v Praze – Břevnově. Sóla zpívali: Petra Břicháčová (soprán), Anka Králová (alt), Václav Barth (tenor) a Dalibor Pavelka (bas). Na varhany hrál Ondřej Valenta.